Jak jsem se dostal k tomu, co dnes dělám
Zvláštní dítě
Už od dětství jsem byl takové zvláštní dítě. Nevím, jestli mě tak vnímali i ostatní, ale já sám sebe vnímal jako někoho, kdo se tak trochu vymykal. Nikdy jsem úplně nezapadal a často jsem raději zůstával sám, než abych se účastnil různých setkání a akcí.
Rád jsem zůstával jakoby opodál a měl svou oblíbenou zábavu - pozorovat chování lidí.
Často jsem si pokládal různé otázky a hledal na ně odpovědi.
Proč druzí lidé říkají jednu věc a za chvíli o stejné situaci něco úplně jiného? Proč vytvářejí tolik tlaku? Proč si navzájem lžou a manipulují sami se sebou? Proč se s jedním člověkem chovají a baví určitým způsobem a s jiným člověkem o stejném tématu mluví úplně opačně? Proč se tváří, že je všechno v pořádku, když uvnitř to tak není? Proč se lidé neustále baví o těch, kteří s nimi nejsou přítomní, a když se s nimi potkají, neřeknou jim to, co říkali před chvílí?
Jako by ty lidi něco ovládalo. Nebo jako by někdo jednal místo nich.
Zvláštní. Co to je za hry? Nerozuměl jsem tomu.
Dva světy
Jeden ten venkovní, ve kterém se chováme určitým způsobem. A druhý ten vnitřní. Svět našich vnitřních rozhovorů, vnitřních válek, ale také vnitřního klidu a míru.
Často jsem si opakoval své vlastní vnitřní věty, které měly za úkol zklidnit můj vnitřní svět. Tušil jsem, že když zklidním to uvnitř, brzy se zklidní i to venku. Až časem jsem pochopil, že jsem už jako malé dítě intuitivně vnímal sílu vnitřní modlitby, která dokáže zklidnit ego a projít skrz něj.
Stávaly se mi různé zvláštní situace a zážitky, které jsem bral jako náhody a za žádnou cenu jsem o nich nikomu neříkal.
Můj vnitřní svět často zůstával klidný v nepříjemných situacích, ve kterých druzí lidé panikařili, a já nechápal proč to dělají. Stejně tak zůstával klidný při prožívání úžasných zážitků, při kterých druzí lidé skřepčili a dávali své pozitivní emoce hlasitě najevo.
Jsem nějaký divný, slýchával jsem.
Pozoruj a uč se
Celé dětství bylo takový pokus a omyl.
Zároveň mě celé dětství a dospívání provázela jedna zvláštní věc, které jsem nikdy nerozuměl. Kdykoliv v kolektivu vznikl problém, lidé po mně chtěli, abych něco řekl a sdílel, co si o tom myslím. Všichni, kteří do té doby mluvili, najednou mlčeli a já měl být ten jediný, kdo promluví. Ve škole, v kolektivních sportech, mezi kamarády. A tak jsem mluvil.
Řekl jsem svůj pohled, který byl často úplně jiný než pohled většiny zúčastněných. Situace se uklidnila, problém se vyřešil a šlo se dál. Nerozuměl jsem tomu.
Druhá řada
Tahle synchronicita mě provázela i později v dospívání a dospělosti.
Už na vojně po mně často chtěli, abych byl jakoby v záloze, ve druhé řadě. Nebyl jsem ten, kdo měl mít největší hodnost a stát vpředu. Byl jsem ten, kdo stojí opodál a kryje záda.
Jakmile se objeví komplikace - teď mluv.
A tak mě to i v dalších zaměstnáních postupně stavělo do různých rolí vedoucích týmů, do komunikace s lidmi a do péče o rovnováhu celých skupin. Mým úkolem nebylo řídit všechno. Mělo se o mně vědět, kde jsem. A když se objeví problém, nechte ho mluvit.
Ze začátku jsem tomu nerozuměl. Měl jsem v sobě stejné programy jako spousta lidí a myslel jsem si, že když už mám v těch největších krizích rozhodovat, měl bych přece dostat nějaký papír, certifikát nebo vyšší pozici.
Krizový manažer
Nepotřebuješ uznání. Ty máš jiný dar.
Dar naslouchat, pozorovat, vyhodnocovat a vnímat to, co druzí nevidí. Vidět nejen jednu situaci, ale také to, co je za ní. Vidět celek.
A tak jsem u řešení krizí zůstal dlouho. Nejdříve jako zaměstnanec a následně také externě na doporučení.
Při těchto činnostech jsem si často vzpomínal na své dětství a na to, jak jsem pozoroval chování lidí. Vlastně jsem to dělal neustále a tím řešil každou krizi.
Některé kolečko v soukolí bylo zaseknuté a potřebovalo pomoc nebo nasměrování. Jiné už bylo natolik unavené, že hledalo cestu ven z celého systému.
Hledání hlubších souvislostí
V jednu chvíli však přišel zlom.
Jak jsem byl zabraný do studování druhých lidí, nějak jsem zapomněl na lidi kolem sebe. A hlavně jsem zapomněl sám na sebe. Delší dobu se moje vlastní kolečko v soukolí ozývalo, že už potřebuje hledat vlastní cestu. Potřebovalo ze soukolí ven.
Nemoc a změna směru
Nemoc mi přišla napovědět.
Přestože lékaři tvrdili, že mě tahle nemoc bude omezovat napořád, já věděl, že mi přišla ukázat potřebnou změnu směru. Po čase jsem přehodil výhybku, opustil roli zaměstnance a pustil se do své vlastní cesty.
Zároveň mi tento zlom velmi důrazně sundal růžové brýle, kterými jsem do té doby viděl sám sebe.
Život mi velmi důrazně nafackoval, abych sundal svoje pyšné ego z piedestalu, vstoupil do větší pokory a získal odvahu hledat vlastní svobodu. Abych se i já ohlédl, podíval se sám sobě do očí a zjistil, kolik jsem toho v životě pokazil a kde všude jsem si nechtěl přiznat pravdu.
Zároveň jsem se potřeboval znovu učit žít co nejvíce v přítomném okamžiku. S vědomím, že jsem tu sám za sebe a že s pokorou vždy najdu cestu, jak být užitečný druhým lidem i sám sobě.
Začal jsem si sám sebe více vážit a přestal hazardovat s tím, co mám.
Od byznysu ke vztahům
U byznysu jsem zůstal a postupně se pustil do zúročení svých zkušeností.
Začal jsem s externím byznysovým mentoringem a řešením krizí. No jo. Jenže když víte, že když někdo řeší byznysový problém, tak se jen v malé části skutečně týká byznysu, začne se vám to trochu zvrtávat a plány naberou jiný směr.
Při řešení byznysových záležitostí a krizí jsme se vždy dostali také k dalším okruhům rovnováhy - ke vztahům a ke starání se o sebe. Překvapivě se často ukazovalo, že když otočíme plné zaměření z krize v byznysu zpět k člověku, k jeho vztahům a k jeho vnitřnímu světu, byznys se uvolní a začne zase šlapat.
Časem jsme místo byznysů řešili dynamiky v partnerském vztahu, starání se o svůj vnitřní svět, psychiku, emoce, pocity, vnitřní rozhovor a různé úrovně vědomí pro různá témata.
Paralelně s obnovou funkčních byznysů jsme uzdravovali vztahy. A zejména ten nejdůležitější vztah - vztah člověka k sobě samému.
A tak se místo doporučení na byznysový mentoring začalo šířit zejména doporučení na vztahové problémy a vztah člověka k sobě samému.